Uvítací slovo – 3. číslo

Vážení a milí přátelé koček a psů,

to nám to léto ale rychle uteklo… Letos se naštěstí počasí povedlo mnohem lépe než loni, a tak doufám, že jste si ho užili příjemně a prožili jste spoustu krásných chvil se svými čtyřnohými kamarády.

My jsme pro vás mezitím připravili zbrusu nové číslo – a nejen to! Zgruntu jsme změnili grafiku, tak doufám, že se vám bude líbit. Musím přiznat, že zrovna toto číslo nás stálo hodně nervů. A to nikoliv kvůli termínům a běžným pracovním zápletkám… ale kvůli obsahu některých článků!

Když jsme se rozhodli věnovat pozornost mimo jiné velmi smutnému tématu „Kauza Lennox“, netušili jsme, jak náročné to bude. Tragické příběhy pejsků z celého světa, kteří se provinili jen tím, jak vypadají, a zaplatili za to tím nejcennějším – životem, jsou opravdu velmi silné. Znovu a znovu se mi hrnuly slzy do očí nad fotkou fenky jménem Wica odváděné na smrt… Pak jsem si několik dnů dopisovala s paní Breannou až z daleké Austrálie – její fenka Lilla se rovněž stala terčem pozornosti úředníků rozhodujících o životě a smrti. Zatím žije – ale jak dlouho ještě?

A pak mi došlo, jak obrovské štěstí mají vlastně naši psi! Ano, v tom současném světě, kde se dnes a denně rozčilujeme nad tím, co nefunguje, kde co kdo zase ukradl, kdo koho podvedl… My se ale nemusíme bát, že jednoho dne u našich dveří zazvoní zakomplexovaný ouřada a ukáže na našeho milovaného pejska se slovy: „ty jsi ošklivej, musíš umřít“. Každý pejskař, s kterým jsem o tom mluvila, srdnatě prohlašoval (včetně mě samotné), že by mu takový ouřada práh zdravý nepřekročil, že by svého psa nedal ani za nic… Bohužel – praxe v jiných státech ukazuje, že reálné to je – odebrat někomu psa a zabít ho jen proto, jak vypadá. Strašlivá představa!!! Či spíše: nepředstavitelná hrůza!!!

Buďme zkrátka rádi, že zatím žijeme v „normálním“ světě, kde si můžeme pořídit psa, jakého chceme (i když, pravda, u některých lidí by regulace byla více než prospěšná), a veškeré denní hlouposti berme s nadhledem. Buďme šťastni, že jdeme se svým pejskem na procházku – i když se nám zrovna v lijáku nijak zvlášť nechce… Vždyť jen pár set kilometrů od nás řeší stejní pejskaři, jako jsme my, starosti mnohem horší – dožije se jejich mazlíček vůbec zítřka?

Bohužel musím zdůraznit to slovo ZATÍM! Neboť kdo ví, v jaké „moudré“ politické hlavičce se už brzy zjeví nápad na zákon, který by zakázal vybrané psy poslal je na smrt?

Abych nekončila tak pochmurně, listuji na stránku 10 a znovu mě potěší vzpomínka na velmi milé setkání s kočkomilkou Luckou Vondráčkovou, která zlepšila náladu nám všem (a doufejme potěší i vás). A vůbec na všechny fajn lidi, které jsem během léta potkala, s nimiž jsme strávili báječný čas na hromadných psích akcích. A jsem zpátky na začátku – doufám, že jste prožili aspoň tak příjemné léto jako já s mojí smečkou. 🙂

Přeji vám příjemné čtení a těším se na vaše zážitky, fotky a náměty

Vaše

Kateřina Kašparová, šéfredaktorka

 

 

Napsat komentář

Show Buttons
Hide Buttons